Sny spravedlivých mě atakují
zdivočelí biřicové jako popravčí pušky
tlučou mou zakrnělou obyčejnost
rdousí relikty mého dětství
nechápou však vůbec
že všechno co kdysi bylo
navždy v nás zůstane
zafixováno uzamčeno potvrzeno
nikdy nejsou slova zbytečná
jen občas se ocitáme nad propastí
pád nás čeká a my čekáme též
na poslední soud vyřknutý spodními podobenstvími
který bude zlý a trápičský
oddělí rozum od citového porostu
tak se zahladí stopy po poznání
opuštěné zátoky našich přání
plní se rudou kapalinou
bude to nehezký třesk pohnutí mysli
třesk bleskově se svíjející
a predestinující cesty každého mrtvého
antisukces dovádí v neblahé únavě mozkovny
žádá životy jedovatých bylin kritiky
M á m e p r a v d u j e n k d y ž k v e t e e x i s t e n c i o n á l n í h a d r e s p e k t u j í c í v ě č n é l i d s k é p o c h y b e n í